Týden sem, týden tam

No panečku, to byl týden. A nejhorší je, že vám to ani nemůžu popsat. Tak jen stručně.

V sobotu pořádal přítel spolubydlící Hančiny nové kamarádky koncert v Rudolfinu. Hanka nás tam s Andym vzala. Koncert byl parádní. Po něm jsme hledali hospodu, až jsme skončili v Literární kavárně. Andy se hned posadil k mírně rozbitému klavíru a hrál a hrál. Chvíli jsme hráli čtyřručně, chvíli se zpívalo. Poté přes Letnou pěšky na kolej.


V neděli kolejní čarodky, turnaj v nohejbale, grilování, oheň. Přišla spousta lidí, udělali mi radost. Okolo druhé se na nás kdosi stěžoval, zelezli jsme tedy dovnitř. Na chodbě jsme hráli s Reesem na dvě kytary snad až do půl páté. Dostával jsem křeče do levé ruky, prsty tu zátěž nezvládly. Spát až v půl sedmé. Povedlo moc.

V pondělí rande v Divoké Šárce. Dotyčné se líbilo o dost víc než mně a ještě teď můj mobil pociťuje následky. A mailbox též. Já bral rande jako "potkáme se, uvidíme, co jsi zač". Ona maličko více.

V úterý play-off Strahovské ligy, o kterém píše Venda. Nu, prohráli jsme, nedal jsem ani gól. Smutné prvenství v tabulce střelců mi zůstává.

Ve středu odmítnutí Divoké z pondělí. Rozhovor ve Stromovce. Všichni jsme zlí, chceme ji ublížit. Večer fotbal, vyčerpání až na kost.

Ve čtvrtek jen práce a večerní fotbal. Po fotbale jsem zjistil, že jsem si v práci nechal adaptér od notebooku. Přesto, že pracuju u Muzea, dostal jsem se zpět na kolej ve tři ráno. Peavey dotáhl na pokoj combo Marshall. Utahaný jsem jak pes Blesk, chodím jen taktak. Koleno, palec, kotník, záda. Au.

V pátek (dnes) pomalé vstávání, trápení comba. Večer kino, snad.

V sobotu Maydej, kam (snad) postavíme fotbalový tým. Soupeře rozleptáme pohodou a vnitřní silou.

A mimo tyto časosběrné informace k osvěžení mé chabé paměti se děje něco moc pěkného. Ve skrytu ovšem. Duše?

Mimochodem, Dvořák v Novosvětské použil krásnou jazzou basu. Není to kdoví jaký objev, ale já si toho předtím nevšiml. Nejenže postup byl jazzový, ale i kontrabasisté tu basovou linku drnkali.