Generál po bitvě

Mohla prezentace práce dopadnou lépe? Těžko.

Kolegové prezentovali a prezentovali až na mě nezbyl čas. Doc. Čmejla za mnou zašel, já mu ve dvaceti vteřinách nastínil, na čem to vlastně pracuju. Zaujalo ho to, mám se mu ozvat až budu mít hotovo a práci mu předvedu. Navíc jsem na chodbě zjistil, že zkouška se nekoná, známku z ní dostaneme přímo při zápočtu. A pak že není na světě hezky.

Volal jsem si s taťkou po Skypu, popisoval mi, jak psovstvo potrhalo mamce foliák. Moc se na pesany těším, opět budou doma všichni tři a k tomu bude pobíhat Damiánek (kocour).

Na fotce 2/3 našeho psího gangu, vlevo Čert, vpravo Nero.

Celý příspěvek...

On-line přenost z trapasu II

Kolegové právě dostávají sprda za to, že mají práci, jako by ji odněkud stáhli. Ehm...

Celý příspěvek...

On-line přenost z trapasu

V předmětu Biologické signály je třeba k získání zápočtu prezentovat semestrální práci, která se nějak dotýka biologických signálů. Měl jsem na to týden, reálně ovšem jen jeden den (kvůli práci a vlastní blbosti). Našel jsem si databázi EEG signálu z projetku, který se snažil pomocí EEG odlišit alkoholiky od kontrolního)zdravého vzorku Chtěl jsem použít neuronových sítí - tj. využít poznatků z předmětu Speciální diagnostické metody.


Uřízl jsem si ovšem větší krajíc, než jsem stihl do tohoto cvičení sníst. V noci jsem místo práce usnul a nestihl to. Přeci jen jsem přišel na cvičení, abych se podíval na prezentaci kolegů. Jenže ejhle, kolegové mají jen povídaní v Powerpointu, které jsem mohl odkudkoliv stáhnout a něco si o tom přečíst. Těd někdo povídá o elektromyografii (měření vzruchů ve svalech). Přemýšlím, že půjdu prezentovat, jaká jsem trubka...

Celý příspěvek...

Ice T

Jejda, to je hodin. Právě jsem dopucoval program, který dnes v devět ráno předvedu v práci. Je v tom spousta hodin koukání do počítače a vše, co z toho vyleze, vypadá takto:

16:09:53.604 00958ms [c]loginCheck.do [2888031]
                 +
  00.040 01240ms +----loginCheck.do
                      +
  00.059 00169ms      +----menu_login
                      +
  00.229 00024ms      +----page_main

Mimo to jsem o víkendu hrál dva zápasy PKFL. První (načerno) jsme vyhráli 3:2, druhý(legálně) jsme dokopali na 2:2. Načerno jezdím i MHD. O víkendu jedů domů volit.

A Hanka už je v Kansasu. A brouk v hlavě.

Jsem stručný, bo unavený. Brou.

P.S. Janči, hádej, odkud je tenhle osel ;) Hledal jsem obrázek oslíka a našel tohle...viz odkaz na originál.

Celý příspěvek...

Práce šlechtí

Za oknem svítá, v hlavě se stmívá. Programuju půl noci drobnost do práce. Jsem utahaný a tak jen krátce a rychle.

Cvakám do notebooku, Hanka s Pepou hrají šachy. Cvakám do notebooku, Pepa leží a Hanka hledá na netu cenu vozu metra, protože jsem ji nevěřil částku okolo 50 miliónů. Našla starý článek o nákup vozů v Německu a nahlas čte cenu 2.7 miliónu marek. Pepa zbystří a ptá se: "No jo, za kolik je teď vlastně marka?".

A teď už spát, za chvíli vstávám :)

Celý příspěvek...

Perla

Celý den jsem perlil, v jedné chvíli jsem hledal asi hodinu chybu v kódu. Chybělo mi tam jedno + ve výrazu.

Jeden z vývojářů se přišel pochlubit, jak moc pokročil s prací na zvýšení výkonu aplikace :

"Běží to rychle, ale nefunguje to dobře."

V noci rozhovor. Popálený životem se koukám, jak má slzy v očích, ale nějak mě to nedojímá. Měsíc rozlévá mléko a teď nad ním pláče. Nevím co říct, snad jen, že nebudu čekat v pořadovým číslem v ruce, nejdřív si musí vybojovat svůj boj úplně někde jinde. Jsem zvědav, jak to dopadne. Posílám ji spát, musím jít pracovat. Pěkně mě dámy vycepovaly, ještě pár takových zkušeností a vidím to na postupnou fosilizaci srdečního svalstva. A pak že to nebylo k ničemu dobré.

Celý příspěvek...

Gól a freon

Kdyby mi někdo pověděl, že budu v sobotu vstávat v půl osmé a ještě rád, asi bych se mu vysmál. Ale přeci jen jsem vstal, načerno dojel ke Švandovu divadlu, kde jsme potkal Helmíka a Zdendu. Společně jsem se v čerstvě probuzeném dni přesunuli na Dětský ostrov. Čekal nás totiž další zápas PKFL.

Hráli jsme celkem slušně, jen mně se moc nedařilo. Brzy jsme vedli 2:0 a to nás maličko ukolébalo. Když jsme dostali gól a soupeř si poté vytvořil pár šancí, trochu nám zatrnulo. Přesto, že jsem převedl svou dokonalou techniku (přestřelil jsem prázdnou bránu z necelého metru), podařilo se nám vyhrát 6:4. I gól jsem dal a na další přihrál.

K večernímu hokejovému semifinále jsem si koupil lahev Cherry Coly a hloubal, jak ji zchladit. V lednici by se chladila pěkně dlouho a tak jsem dostal geniální nápad. Vysekám led z lednice, do kyblíku naliju vodu, do vody nasypu spoustu ledu a cola bude brzy mrazivě studená. Popadl jsem pilník a usekával jeden kus ledu za druhým. Při jednom z úderů to zasyčelo a já se trochu orosil. Strachy. Sakra, freon. Další lednice v háji.

A taky že jo. Prorazil jsem chladící desku. Lednička mrtvá. Spolubydlící nadšení. Hledání nové lednice. A vida, dnes ráno jsem na newsech našel inzerát: kamarád se zbavuje lednice, za 100Kč. Slovo dalo slovo a za pár minut jsme ji táhli na pokoj. Za celý rok se snad na newsech nabídka lednice neobjevila. Ta naše stará lednice se vyloženě měla rozbít. Jen toho ozonu je mi líto.

Celý příspěvek...

Homing manuál

Dostal jsem v práci za úkol zaškolit nového kolegu, aby mohl občas místo mě testovat aplikaci pro dánskou Corenu (potažmo Rolls-Royce). Domluvili jsme se na jedenáctou, ale protože jsem v té době měl ještě chromou nohu, ujelo mi kde co, do práce jsem se přibelhal až v půl dvanácté a kolega nikde. Zavolal jsem mu na mobil, protože jsem se bál, že už utekl. Naštěstí to bylo jinak.

Kolega se hned začal omlouvat, že zaspal, dorazí nejdřív za 15 minut. Spokojeně jsem odkulhal do své kanceláře a čekal.

Při zaškolování jsem zjistil, že se někam zakutálel manuál k projektu, který mi dávno tomu přivezl Jonathan z Dánska. Půjčil jsem ho kdysi jiné kolegyni, kterou jsem zaškoloval pro stejný projekt. Jenže to bylo asi před půl rokem. Ještě měsíc poté ležel na stole v oné kanceláři ve staré budově, ale teď se po něm nadobro zem slehla.

Asi hodinu po školení jsme vyběhli do čtvrtého patra nové budovy do zasedačky v kanceláři Human Resources, kde jsme měli malý brainstorming ohledně testování výkonu aplikace. Když jsme po půl hodině odcházeli, koukám na stůl v kanceláři našich sličných pracovnic a tam leží manuál! Ptám se, jak se tam dostal. Prý ho před týdnem někde našla jedna z nich kdesi v utrobách firmy.

Prostě si mě našel.

Celý příspěvek...

Nemůžu

Rád bych to sem napsal. Ale nemůžu :) Tak snad jen tolik, že jsem včera vyzkoušel nohu při tréninku. Chodí, běhá, ale je hrozně nešikovná. Zlí jazykové tvrdí, že byla nešikovná i předtím...

Opět se ozvali z Dánska, takže jsem byl na chvíli odtrhnut od mateřského týmu a ač sedím na stejném místě, testuju ouplně něco jiného.

Okolo mě se to páruje, rozpadá. Držím palce, ať to první vydrží a to druhé ať nebolí a posílí.

Štve mě, že nemám foťák.

Nemám čas na blog.

Pepa spí, probudili ho a ukecávají na stolní fotbálek.

Jaro.

Za týden jede pryč.

S čím se vrátí?

Celý příspěvek...

Šmouha

Vyšel jsem z koleje a najednou obloha sedmkrát prudce blikla a přehnala se přes ni nějaká šmouha. Bylo to slunce a byl to fajn týden. Ale utekl sakra rychle.

Zato teď mi týde nikam neutíká, protože sotva chodím. Jeden podařená střet s obráncem a pápá sporte. Doufám, že jen na týden.

Jdu na oběd ;)

Celý příspěvek...

Míčem sem, míčem tam

Maydej se povedl jedna báseň. Nahnali nás na Kotlářku na půl devátou, aby nám vzápětí řekli, že hrát se začne až v 11 hodin. Postávali jsme, kopali do míče, bouchali do jiného míče, házeli talířem. Původně jsme byli přihlášení jen do fotbalového turnaje, ale Smrťa projevil přání zahrát si i nohejbal. Utvořili jsme tak tým Sůvy a přihlásili se i na tento sport. A byl to moc dobrý nápad.

Fotbalovým turnajem jsme procházeli jako horký rozžhavený hřebík mikrotenovým sáčkem a v nohejbale se nám dařilo podobně. Venda chytal, seč mu jeho klingonský make-up dovoloval. Kapitánka Jitka hned v prvním zápase potvrdila formu krásným gólem. V nohejbale bylo vidět, že technicky jsme na tom dobře, leč dělali jsme spoustu nevynucených chyb. Postupně jsme se ovšem dostávali do hry a kosili soupeře Smrtící silou. Nebýt epileptického záchvatu jednoho ze sportovců, který z toho nakonec vyvázl velmi dobře, řekl bych, že to byl povedený turnaj.

Jitka nás provedla fotbalovým turnajem bez ztráty bodu a zaslouženě při vyhlášení vítězů převzala míč pro nejlepší tým. Vzápětí byli vyhlášeni nejlepší nohejbalisté a tak jsem pro bílé tričko a míč šel znovu, bohužel už bez Smrti, který odešel na koncert. Pak už jen grilované maso (a cibule), pivo a zcela vyčerpán na kolej. 4 fotbalové zápasy, 4 nohejbalové, slunce, málo jídla, málo pití = naprosto vyčerpaný, spálený, ale spokojený Bob.

Neděle byla zcela podřízena rekonvalescenci, takže až na večerní koncert Čechomoru v rámci akce Dejvická 006 jsem nic jiného de facto nedělal.

V pondělí jsem nejdříve pomohl V. s projektem do školy (5 statických validních XHTML stránek). A i když skoro spokojená odjela, i na výlet došlo.

Prošli jsme Šárkou, vydrápali se na skálu, pozorovali přírodu a letadla, která dnes vyjímečně startovala z dráhy 31, takže byla krásně vidět. Když jsme si přeseděli zadky, natáhli jsme se na něco podobného dece a koukali opět na letadla, povídali si a někde za námi zapadalo slunce. Začalo trochu kapat: v předtuše deště lidé nad námi zbaběle utekli dolů. Déšť zesílil. Padaly velké a těžké kapky, ale padaly řídce. Každá kapka, která spadla na odhalenou kůži, pěkně zastudila, protože nás slunce předtím prohřálo. A tak jsme tam leželi, dívali se do údolí na provázky vody a mokli. Ale jak déšť rychle přišel, rychle zase odešel. Slunko ovšem padalo níž a níž, neměli jsme to srdce a raděj utekli, nechtěli jsme pozorovat, jak si natluče o skály.

Přes Hanspaulku do Bubenče, opět hrát fotbal. Dobré to bylo.

Celý příspěvek...

Týden sem, týden tam

No panečku, to byl týden. A nejhorší je, že vám to ani nemůžu popsat. Tak jen stručně.

V sobotu pořádal přítel spolubydlící Hančiny nové kamarádky koncert v Rudolfinu. Hanka nás tam s Andym vzala. Koncert byl parádní. Po něm jsme hledali hospodu, až jsme skončili v Literární kavárně. Andy se hned posadil k mírně rozbitému klavíru a hrál a hrál. Chvíli jsme hráli čtyřručně, chvíli se zpívalo. Poté přes Letnou pěšky na kolej.


V neděli kolejní čarodky, turnaj v nohejbale, grilování, oheň. Přišla spousta lidí, udělali mi radost. Okolo druhé se na nás kdosi stěžoval, zelezli jsme tedy dovnitř. Na chodbě jsme hráli s Reesem na dvě kytary snad až do půl páté. Dostával jsem křeče do levé ruky, prsty tu zátěž nezvládly. Spát až v půl sedmé. Povedlo moc.

V pondělí rande v Divoké Šárce. Dotyčné se líbilo o dost víc než mně a ještě teď můj mobil pociťuje následky. A mailbox též. Já bral rande jako "potkáme se, uvidíme, co jsi zač". Ona maličko více.

V úterý play-off Strahovské ligy, o kterém píše Venda. Nu, prohráli jsme, nedal jsem ani gól. Smutné prvenství v tabulce střelců mi zůstává.

Ve středu odmítnutí Divoké z pondělí. Rozhovor ve Stromovce. Všichni jsme zlí, chceme ji ublížit. Večer fotbal, vyčerpání až na kost.

Ve čtvrtek jen práce a večerní fotbal. Po fotbale jsem zjistil, že jsem si v práci nechal adaptér od notebooku. Přesto, že pracuju u Muzea, dostal jsem se zpět na kolej ve tři ráno. Peavey dotáhl na pokoj combo Marshall. Utahaný jsem jak pes Blesk, chodím jen taktak. Koleno, palec, kotník, záda. Au.

V pátek (dnes) pomalé vstávání, trápení comba. Večer kino, snad.

V sobotu Maydej, kam (snad) postavíme fotbalový tým. Soupeře rozleptáme pohodou a vnitřní silou.

A mimo tyto časosběrné informace k osvěžení mé chabé paměti se děje něco moc pěkného. Ve skrytu ovšem. Duše?

Mimochodem, Dvořák v Novosvětské použil krásnou jazzou basu. Není to kdoví jaký objev, ale já si toho předtím nevšiml. Nejenže postup byl jazzový, ale i kontrabasisté tu basovou linku drnkali.

Celý příspěvek...