Vím, co s tím je

...je to rozbité.

Při přechodu na novou verzi Bloggeru, jsem uvízl někde uprostřed. Původní adresa uboba.blogspot.com zamrzla a není možné ji editovat :-(

Prozatím tedy zůstanu tady a snad se brzo přesunu zpět.

Celý příspěvek...

I v zimě zahřeje

Gril, Zakázané ovoce z Belgie, vodka, rajče, poker, cola, Bach, Paganini.











K poslednímu videu: rockový kytarista, který ve filmu není schopen zahrát/zopakovat mladíkovu interpretaci Paganiniho, je Steve Vai a v reálu tento part nahrával právě on.

Celý příspěvek...

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Záda pobolívají, ve spánku tepe a v čelisti píchá. Víčka mi únava táhne k polštáři, jsou těžká a levý palec pravé nohy také. Měl bych jít spát, buňky nadávají, už chtějí klid. Mozek se těší na nějaký pěkný sen a duši, duši je to všechno jedno.

Levé oko už spí, pravé trucuje a nálada u bodu mrazu Celsiovy škály. K nule dle pana Thomsona mám ale ještě dost daleko. Přesně 273,15 schůdků k zastavení všeho pohybu. Chodím teď v mlze, dívam se jen pod nohy, abych náhodou do něčeho nehezkého nešlápl, ale hlavu nezvedám a za sebe se ohlédnu, jen když slyším nějaký nepěkný lomoz minulosti. Ale jen ohlédnu, pohledem nesetrvám, co kdyby to byla Medůza a já zkameněl. Minulost občas skrývá nepěkné bytosti.

Ale na otázku "jak se máš?" odpovídam, že dobře. Mám co jíst, kde spát, kytara hraje, zdraví slouží a ten zbytek už se snad přidá.

Poslední dobou přemýšlím o námětu na povídku. Má to ovšem jeden háček, přestal jsem přemýšlet příběhově, vidím jednotlivé scény filmově. A když tak o tom přemýšlím dál, dalo by se to i natočit, není to náročné na lokace, triky, ani herce. Tak snad to nevyšumí.

Nad temné hory růžný den
vyvstav májový budí dol,
nad lesy ještě kol a kol –
lehká co mlha – bloudí sen.

---

Absolutní nuly naštěstí dosáhnout nelze. A jaké je nejnižší dosažená teplota? V jedné finské laboratoři se dostali až na 100 pK. Raděj se přikryju a jdu spát.

Celý příspěvek...

Perfect drug

Nevěděl jsem, jak nazvat příspěvek, budiž tedy zván po skladbě, co mi právě hraje. Teď už k víkendu. Povedl se, povedl a ještě jednou povedl.

JAR překvapili - nikdy jsem je živě neslyšel, hráli parádně. Jenže jsme je nedoposlouchali a byli Bedruchou odtaženi na Franz Ferdinand. Kluci se snažili, publikum trochu chladné. Ač jsem se zpočátku nudil, dostali mě a užil jsem si je.

Po koncertě Bedrucha pláchla na babskou jízdu a zanechala mě osudu. A osud řekl, že když už jsem tu, mám si zajít i na poslední koncert Pet Shop Boys, protože nic podobného už asi neuvidím. A měl pravdu. Stál jsem tam s otevřenou pusou, občas vykašlal vlétnuvší hmyz a nevěřil uším (natož očím). Nicméně, odteď můžu říkat, že jsem slyšel It's a sin živě.

Druhý den nám koncertně započali Priessnitz, kteří rozhodně nezklamali. Loonaloop jsem pořádně neslyšel a už jsme se šourali zpět na Rock stage, kde lomozili Bodycount s Ice T. Ten nebyl moc spokojený s publikem a dal jim to najevo: "Why the fuck you don't move? Is it illegal here? Do you know what pit is?" Jooooo. "Do you know what the mosh pit is?". Jooooo.

Hoovephonic, pak Rasmus, které jsem poznal až podle poslední hitovky a I am X, pro mě překvapení festivalu. Už když jsem přišli, hráli dobře a nahlas. Jenže pak se Chris zeptal? "Is is loud enough?" Neeeee. "OK, Cliff, make is louder." A zvukař přidal až běda.

Na závěr večera doutníček a Jameson ve Fraktálu. Bylo to fajn, Barbuše, díky ;)

V neděli večer fajn procházka s Efkou a psicí Sofíí netušenými kouty Šáreckého údolí. Okolo nás asi pršelo, jenže Sofie nás vedla dokonale. Jednak jsme prošli neznámá místa, nezmokli, našli fajn hospodu s milým vrchním a kuchařem, kteří nám udělali výborný guláš, i když už kuchyně zavírala a navíc jsme do Dejvic dojeli včas. Ef, bylo to fajn, děkuju ;)

Celý příspěvek...

All you need is Love

Planet!

Nejúžasnější Barbuška na světě mně pozvala na festival Love Planet. Priessnitz, Ministry, Hooverphonic, Franz Ferdinand a tak dále a tak dále. Těším se jak malý František.


Dnešek začal naprosto obyčejně. Přišel jsem do práce, posvačil, začal opravovat chyby. Koukl jsem na telefon : "Dnes přijede P. a G., podniknem něco večer?". "To je dobrý nápad". "No to bych řekl".
V půl sedmé jsem se z Muzea došoural pěšky do vinohradské Potrefené husy. Sestrám to slušelo víc než obvykle, Jana měla dobrou náladu a Benouš byl Benoušem.

Dvé tupláků, přesun do City Baru. Zlá servírka kupodivu moc hodná, asi jsem tam předtím nebyl s vhodnou společností. Holky jsme na Love Planet neukecali, dnes ráno odjely směr Jeseník :'(

Celý příspěvek...

One

Možná je to nějaká iontová disbalance, rozházený curk, či špatný tlak, ale je mi dobře.

Tady fakt nic není :)

Celý příspěvek...

Cooper

Není řeč o Alice Cooper, leč o Leonu N Cooperovi. Tento držitel Nobelovy ceny za fyziku představil světu teorii elektronových párů, zvaných nyní Cooperovy páry. Aneb co mě napadlo cestou na WC .)

Jak je možné, že při při supravodivosti teče materiálém elektrický proud bez odporu, tedy bez úbytku napětí? Pan Cooper nabídl vysvětlení pomocí elektronových párů, které putují pospolu supravodičem a na poměrně velkou vzdálenost si předávájí energii tak, aby procházely krystalickou mřížkou beze ztráty kytičky. Nevidí sice na sebe, ale vzájemnou interakcí spolu 'komunikují'.

Nabízí se paralela, že se všichni snažíme vytvořit Cooperův pár, abychom životem procházeli bez odporu a napětí. Někdy však zjistíme, že protějšek energeticky nevyhovuje a tak i za příznivých podmínek dochází k úbytkům energie a rozpadu páru. A podle BSC teorie se tak neděje pozvolna, ale skokově.

Kdybych nebyl ospalý, možná bych sem ještě zakomponoval Meissnerův efekt - tedy vypuzení magnetického pole z objemu supravodiče, ale to už nechám na vás.


Dobrou .)

Celý příspěvek...

Krásná a neznámá

Mária dnes započala svou dlouho dovolenou, ale přesto se ukázala na chvíli v práci. Po odchodu jsme truchlili, nicméně jsem ji hned šlohl 19" LCDčko, které jsem si připojil k notebooku a řeknu vám, hned mi bylo líp. Navíc důležitá část projektu se podařila, takže vládla mírna spokojenost. A k tomu všemu mi přišla výplata.


Kolem páté jsem nervózně koukal z okna a na radar. Zatažená obloha a padající déšť mi vůbec nedělal radost. Jsem sice víceméně nepromokavý, ale stejně... Přesto jsem se bez deštníku vydal na Kampu, kde v šest začínala vernisáž. Stál jsem tam v dešti jen ve svetru a čekal, až se začne. Točilo se pivo a rozlévalo víno, ale protože mě v osm čekal fotbal, nedal jsem si. Kdybych ovšem věděl, jaká to bude sportovní hrůza, zlil bych se do němoty. Ale to je jiný příběh.

Několik momentů po šesté přišla Olinka a byla překvapená, že přislo tolik lidí i v dešti. Jakmile na podium vstoupil Jirka Menzel, déšť ustal. Výstavu zahájil bývalý velvyslanec ve Francii (ehm, jméno mi vypadlo),promluvil i ministr životního prostředí, starosta Prahy 1 a nakonec i autor, Yann Arthus Bertrand.

Prošel jsem si fotky, neustále sledován panem Ambrozkem. Měl bohužel stejné tempo jako já a furt se mi pletl do cesty. Fotky jsou parádní, a nebojte, ty nejlepší na webu nevidíte. Je jich 120 (píšou na webu, nepočítal jsem to) a neviděl jsem jedinou, která by byla zbytečná. Pod každou fotkou je krátký text v angličtině/češtině, přičemž na každém stojanu je ještě další mini text o České Republice či ekologických problémech světa.

Vůbec nejvíc mě na výstavě překvapilo to, že jsem o některých místech vůbec nevěděl. Nešlo jen o nezvyklé pohledy na známá místa, ale naproto kouzelné pohledy na místa mi do této chvíle utajená. Výstava je otevřena do konce října a to nonstop, dnem i nocí, zcela zdarma. Ještě se tam párkát stavím, prošel jsem to všechno moc rychle. Až tam půjdete, koukněte na plánek, výstava je de facto na dvou místech ;)

A speciálně pro Vendu :
Yann Arthus-Bertrand pracuje výhradně s fotoaparáty CANON. Pro snímky projektu “Earth from Above” použil fotoaparáty CANON EOS-1N a EOS-1V vybavené transfokátorem typu L s proměnlivou ohniskovou vzdáleností 17–400 mm. Hodnoty expozice byla v rozmezí 1/250 – 1/1000. Většina snímků byla pořízena na negativ 24x36mm FUJICHROME Velvia 50 ASA, pozitivy na papíry FUJICOLOR Crystal Archive typ DP.

Fotbal raděj přeskočím a posunu se rovnou k tomuto okamžiku, kdy cvakám do notebooku. Výplatu a tady dočasný konec strádání jsem oslavil třetinkou Granátu následovanou třetinkou belgického De Verboden Vrucht a úplně nakonec mě čeká miláček Stella.

Zmokl jsem, ale pro dobrou věc. Naštval se na fotbale, ale unavil a zaběhal. Popil piva, ale vychutnal.

Byl to dobrý den.

P.S. Na webu je najdete všechny, ale ne na českém ;)

Celý příspěvek...

Peču na to!

Během týdne nám konečně namontovali nové sporáky s funkční plynovou troubou. A jelikož nebyla trouba dosud pokřtěna, ujmuli jsme se toho s Pepou sami. José nakoupil potřebné přísady a protože jsme měli hlad, šli jsme se najíst na Ural.

Na pečení došlo až v neděli odpoledne. Sehnali jsme pekáč i pustili se do míchání těsta. Bylo to velmi náročné, ale věřil jsem, že to zvládneme. Pečlivě jsem vysypal obsah sáčku do hrnce, přidal 400 ml vody, deset lžic oleje a míchal a míchal a míchal. Pochválil jsem se za dodržení složitého receptu, přičemž Pepa mezitím pekáč umyl a pomohl mi ho vymazat. Zalili jsme jej těstem a chystali se na nejtěžší část : zapálit troubu.

Princip nám byl vcelku zřejmý, ovšem samotné provedení kulhalo na obě nohy. Když už konečně trouba blafla, Pepa pustil kroutítko příliš rychle, takže trouba zhasla (Pepa měl na starosti pouštění plynu, já jsem zapaloval). Byl to smutný pohled: dva skoroinženýři 10 minut zapalovali plynovou troubu. Nakonec se podařilo, nechali jsme pec vyhřát a šoupli tam pekáč. Po dvaceti minutách (místo plánovaných čtyřiceti) jsme pekáč vytáhli a po chvíli mohli ochutnat vlastnoručně upečený perník z prášku.

Co bude dál? Hruškový koláč?

Skromnost krášlí muže, ale pravý muž se krášliti nemá, a proto nesmíme být skromní přespříliš.

Jaroslav Hašek

Celý příspěvek...

Rozladěný

Nějak si s ní v poslední době nerozumím. Je pořád nějak divně naladěná, ať ji hladím sebevíc. Ono dobré naladění ji vydrží jen chvíli. Pak se něco stane, naprosto netuším co, a zase hrůza poslouchat.

Když s ní sedím na chodbě, kolemjdoucí občas povytáhnou obočí. Taky si té disharmonie všímají. Nevím, kde je problém, celé léto jsme si rozuměli báječně. Hlavně teď po návratu z výletu je to špatné. Dotknu se krku, pohladím po břiše, ale něco tomu chybí. Kovově chladná a bez barvy.

Zlobí mě kytara, nehraje potvora. Snad je to jen tím počasím.

Před chvílí jsem ji vzal do ruky, chvíli brnkal, ale zase ji postavil do kouta. Asi si při pohledu ven vzpomněla, že byla kdysi podobným cedrem jako na fotce.

Celý příspěvek...

Killing me softly

Skoro pět, furt nespím. Proč? Protože práce a měření vzdáleně ve Frankfurtu. Ale o tom jsem psát nechtěl.

Minulý týden mě Marw pozval na airsoft. Nikdy jsem to nehrál a jen jsem matně tušil, oč jde. Bylo to super ;)

Věděl jsem, že jde o obdobu paint-ballu, ale s reálně vypadajícími zbraněni, které nestřílí barvou plněné koule, ale umělohmotné kuličky průměru 6mm. A že to trochu bolí.

Dnes v pět jsme autem vyrazili do Šterbohol, kde jsme se měli sejít se zbytkem. Stáli jsme na okraji domkové osady a pořád mi nějak nedocházelo, kde se bude hrát. Resp. střílet. Vysokou trávou jsme se prodrali až k nedostavěným halám, které zchátrali až běda. Rozbitá okna, na zemi bordel. Beton, sprej, přítmí. Někdo tady se válí fotky. Dostal jsem zbraň (Glock), která kupodivu střílela přesně a kuličky pěkně svištěly.

Airsoftové zbraně můžou být pěkné svině, ale všichni jsme používali krátké manuální pistole - zbraň se musela po každém výstřelu natáhnout. Těd už jen nasadit brýle, rozdělit se do týmů a jdeme na to. Hráč je vyřazen přímým zásahem kuličky do libovolné části těla. Pokud cítí, že byl trefen, nahlas zahlasí "Zásah" a jde pěkně na mrtvoliště (odkladiště mrtvol).

Při první hře jsem se přesouval mezi sloupy a dával pořádný pozor. Občas okolo prosvištěla kulka, ale očividně nebyla mířena na mě. Nikoho jsem neviděl a ani jsem neslyšel pohyb. Přesunul jsem se za další sloup a dostal jsem ránu do krku. Nechápal jsem, protože jsem žádného soupeře neviděl. Bodejť bych někoho viděl, střelil mě zmatený spoluhráč. Ale přesně.

Ve druhé hře jsem zaslechl přesun ve vedlejší místnosti, několikrát vystřelil do dveří a pak jsem rychle venkem oběhl část budovy. Nahlédl jsem oknem do místnosti a tam stál původce zvuků, tisknul se ke zdi a čekal. V klidu jsem namířil na záda a zmáčkl spoušť. "Zásah".

Týmy střídavě bránily a útočily, vystřílel jsem asi 10 zásobníků, mockrát byl zasažen a občas jsem se i pěkně trefil v jedné hře jsem postupně střelil všechny soupeře, od střely do čouhajících zad na cca 25 metrů až po skok za sloup a střelu do hrudníku . Postřelen jsem byl do ruky, do kruku, do rtu a jednou potupně do zad.

Ale zábava to byla, příští středu opět v halách u Šterbohol.

Celý příspěvek...

Pálavo!

Vstali jsme později, než jsme měli a byli jsme po ránu protivní. Tedy, jen polovina z nás. Zabouchli jsme, zamknuli a hodili klíče přes mříže do bytu. Taktak stihli šalinu a načerno dojeli na Zvonařku.

Autobus se houpal a bylo nám špatně. Tedy, jen polovině z nás. Horko, dusno, ale pod mrakem. Pár kilometrů před Mikulovem sebou obloha praštila o zem, kapky vodní se odrážely vysoko nad zem. Jenže v Mikulově už bylo po dešti. Po krátké procházce jsem si pod Kozím Hrádkem uvařili hrachovku, převlékli, přezuli do turistického a vyrazili.

Slunko bylo sice stále schované, ale dusno zůstalo. Táhli jsme se pomaličku a slunce se za chvíli přislo podívat, proč se tak vlečem. V půli cesty na Tabulovou horu jsme si kecli do trávy, pozorovali krajinu, brouky a poštolku. Zmatená beruška se vyškrábala na prsteníček až uplně na špičku. Pak roztáhla krovky, nachystala křídla, odrazila se a spadla na zem. A tak ještě třikrát. Zfetovaná repelentem.

Zamračilo se a tak jsme raději zase vstali. Jenže po pár metrech nám došlo, že utíkat před bouřkou na holý a vysoký kopec není právě dobrý nápad. A tak jsme si sedli na skorolavičku u cesty, přehodili přes sebe plášťenku a schoulení pod ní čekali, až se to přežene. Přes hodinu nám bubnovaly kapky do zad, ale nakonec odpluly kamsi k Pavlovu.

Na kopci ovce, výhledy, focení kytek a první pohled na Sirotčí a Dívčí Hrad. Svačina na prvním z nich, v hradním okně chleba se slaninou, vosou a nízko kroužícím letadlem. A zase krápe, ale už nečekáme a jdeme v dešti. Polovina z nás si vzala cestovní mikinu, která nepromokne, ale ani neochladí. Při stoupání k Dívčímu hradu z nás lilo, až běda. Tedy, jen z poloviny z nás.

Velký spor o včelojeda a poštolku, krátká prohlídka zříceniny a v soumraku napínání zraku, aneb najděte pohledem z kopce kemp. Našli a vydali se k němu. Po cestě velká hádka o morálce a kempech. Před spaním jsme si uvařili čaj, leč předtím se poškorpili o vaření ve stanu versus vaření ve větru. Pití čaje každý sám.

Bylo ráno moudřejší večera?

Celý příspěvek...

Rektore, rektore

Ty mrcho nepřející. Vím, že už studuju dlouho, ale aspoň něco jsi mi slevit mohl. Sedmnáct tisíc se za prázdniny našetřit dá, ale když u toho ještě člověk posílá bance desátek za předchozí platbu, spousta legrace, to nemůžu říct.

Na druhou stranu jsi mě donutil popřemýšlet o práci, kterou dělám, o pěnězích, které za to dostávám. Řeknu si o víc. Díky tomu, že hloubám o tom, kde vezmu peníze, kde budu bydlet, jestli budu mít vůbec čas na školu, nějak na mě nedoléhá americké léto.

Každým pádem mě tahle krize donutí dokopat se zase trošku dopředu, snad konečne prorazím kruh. Kamarádi podávají pomocnou ruku, jsem jim za to moc vděčný. Snad jim jejich pomoc někdy oplatím.

Ale rozhodně to vše neříkám s úsměvej na tváři a ani vlatně nevím, jestli tomu všemu věřím.

Photo by Sam Judson.

Celý příspěvek...