Pálavo?

Ve 4:44 mi zazvonil budík, kupodivu jsem vstal a v šest už mě vezl vlak ku Mikulovu. Slunko mi svítilo do obličeje, ale byl jsem unavený a líný, jen jsem si nasadil sluneční brýle. Nohy nahoře, přibývající jas a očekávání.

Blížíli jsme se k Brnu a tak jsem ještě jednou zavolal mamce, která měla být v Modřicích na výletě. Dovolal jsem se, ještě spala, ale byla opravdu v Modřicích. A tak jsem v Brně vyskočil a koupil si lístky na MHD. Chvíli poté zavolala H, že je ji přeci jen lépe a že ve tři dorazí.

Z Modřic pochází mamčina rodina, nebyl jsem tam snad 13 let. Ale k domku jsem trefil a mamka mi přišla na proti. Teta Vilma se vůbec nezměnila, zahrádku jsem si pamatoval.

Popovídal jsem si mamkou, pojedl meruňky, vyčochtal se v bázeně, domluvil se se setrou, že se v Brně potkáme. Sestřenice přes druhé koleno mi ukázala fotky, H volala, že před nimi vykolejil vlak, mají tedy spoždění.

Sestra v Brně opravdu čekala a za chvilku už jsme seděli kousek od Hlaváku na zahrádce. Řezané Starobrno chutnalo a scházelo se čím dál víc sestřiných známých. H přijela nakonec o dost později, spoždění se natáhlo na 90 minut. Nakonec dorazil i bratranec Vojta, takže brněnské příbuzenstvo jsem měl kompletní.

Povídali jsme si, tedy H si povídala, Bob po osmé začal usínat. Hodina a půl spánku se začala projevovat. Sestra nám půjčila klíče od bytu a vyrazila s přítelem pro změnu na sever Moravy. Do bytu jsem trefili, málo spali, pozdě vyrazili. Pálavo, pozdě, ale přece.

Pokračovaní zítra. Fotky tu.

Celý příspěvek...

Pálavo

Spacák sbalen
Vařič vyzkoušen
Ešus vydrhnut
Nůž nabroušen
Mapa Pálavy koupena
Stan sbalen


No vida, sice vstávám v pět, ale skočím s Albim na jedno, už jsem ho pěkně dlouho neviděl.

Přišel jsem na pokoj, bylo dvacet minut po půlnoci. "Dvakrát jsi zvonil," povídá Pepa. Beru telefon a vidím SMS: "Prozvoň mě, potřebuju s tebou mluvit."

"Zase to na mě přišlo. Zdálo se, že už to přeslo.Ale je to přes dva dny --- zítra raději zajdu k doktorovi. Batoh mám sbalený, teď tu na něj koukám."

....

"Tak něco řekni..."

....

"Nevím, co mám říct....příroda je někdy svině."

"Moc mě to mrzí, vím, že sis kvůli tomu v práci bral volno..."

.....

"Nebuď smutná. Netrap se tím, co beztak neovliníš..."

"Zajdu k doktorovi a třeba tam ještě přijedu."

"Doktor tě určitě nechá doma..."

.....

"Tak dobrou noc a léčivý spánek."



A tak jedu sám. Týden jsem se těšil, vybíral a ještě jednou těšil. Na ni a na výlet. Má cenu se tím trápit? Nemá.


Smutno? A jak...

Celý příspěvek...

Kroky

Slyším kroky na ulici. Kdo se takhle pozdě v noci táhne ulicí?

Ta hrbatá postava, která kulhá na levou nohu, se trochu šklebí a kouká na mě. Nechala mi dole na popelnici dopis.

"Otevři oči. Víš vše, co potřebuješ vědět."




Photo by Stalker Stalker.

Celý příspěvek...

Až na dno

Od desíti tenis, pak do půl osmé v práci, od osmi do téměř desíti fotbal v dusnu a horku. Dvě zdravotní piva. Bez večeře.

Ležím na posteli a nemám sílu se převlíct do spacího. Ale je mi příjemně. Bodejť ne, když nemám sílu se trápit ;)

Celý příspěvek...

Rajčatová

Přeskočím sobotní sezení v práci a přesunu se rovnou k sedmé hodině večerní. Vynesli jsme do rozpáleného vzduchu za kolejí gril, Kačer se Šíšou poskakovali po hřišti, rozdělával jsem oheň, probudil telefonem Marwella, ze Stromovky zvučel Music in the Park a pivo teplalo.

Marwell nakonec dorazil a mohli jsme se tak pustit do pětisetové bitvy v nohejbale. Bylo to vyrovnané až do konce, jenže jsme se postupně zlepšovali a zaslouženě vyhráli. Pak už jen maso, grilovaný sýr, pivo a specialita večera: vodka zajezená čerstvým rajčetem s pepřem a solí. Osvěžen několika rajčaty jsem zcela jednoznačně podlehl Veronice v kulečníku a stolní fotbálek jsem už raděj jen pozoroval.

Na závěr večera mě Kačer vyzval ku kulečníku a těšil se, že vyhraje alespoň něco. První kolo opravdu suveréně vyhrál. Druhé si prohrál sám, protože krátce po rozstřelu šoupl černou kouli do díry. Třetí kolo bylo napínavé, hrálo se téměř vyrovnaně, leč polovina mých úderů bylo víceméně náhodná. V závěru už na stole zbyly jen bílá a černá koule. Ty stály na stole tak blbě, že jediná možnost, jak dostat kouli do požadované díry, spočívala ve štouchu bílé koule přes celý stůl na opačnou stranu, tam po odrazu zase zpět téměř na původní místo a bum. Jelikož se mi občas podařilo netrefit kouli do díry ani z třiceti centimetrů, Kačer si mnul ruce. Popadl jsem tedy tágo, pokusil se zaostřit, jen pro efekt jsem chvíli mířil a opačným koncem tága štouchl do koule. Koule poměrně rychle dojela na konec, odrazila a kupodivu směřovala na vyhlédnuté místo. Vypadalo to, že dokonce trefí černou. Trefila. Černá koule se odrazila v podivném úhlu a ještě podivnějším způsobem zahučela do správné díry. Kačer zaplakal.

Inu, štěstí ve hře...

Celý příspěvek...

Den jak vymalovaný

Tedy, dnešek se povedl se vším všudy. Začal sice podivně, protože jsem se probudil nehezky a nebylo mi moc dobře. Ale záhy se začalo rozjasňovat a den se nastartoval.

Nejdříve mě převelehodná Janča vzala na výborný piknikoběd před Pětníka. Cpali jsme se rohlíkem, pivem, krutí šunkou, Janče to slušelo, slunko svítilo, prostě paráda. Do toho mi volal šéf, jestli se mi něco nestalo, protože jsem před hodinou psal, že vyrážím do práce...

V práci jsem verifikoval chyby, poslouchal hudbu...

Po práci jsem se vydal do Karlína, do Mlýna ;-) Moc se mi původně nechtělo, protože peněz je málo, resp. nebyly žádné. Ale Dagy mě pozvala na jedno, Iren na druhé a tak jsem rád přijel. Nakonec byla piva tři, k tomu dvě vodky s rajčetem (čerstvým...s pepřem a solí) a tak se mi teď píše poněkud těžce. Celý den mě stál 17 Kč!

Takže děkuji Jančo, Dagy, Iren, Marwe...byl to parádní den s parádním koncem. Máte to u mě, všichni. A Janča zvlášť. Děkuju.

Celý příspěvek...

Mravenčení

Že já vůl jsem si stěžoval na hmyz. Včera to totiž byl jen předvoj, chabý průzkum. Jsou teď všude, v několika velikostech a mnoha stupňů otravnosti.

Při fotbale se rojili mravenci, skoro zastínili světla. V běhu je neustále někdo polykal, vdechoval, kašlal, chrchlal. Ale aspoň jsem se trochu najedl, protože teď šetřím až běda. Naši mi moc nepomůžou, protože doma vyměnili skla v oknech, nechali je všechna natřít (okna, ne skla) a tak jím převážně nezdravě a energeticky nehodnotně. Ale bude líp. Jako ostatně pokaždé. Do výplaty jen 18 dnů ;)

Teď bys tu chtěl napsat, jak ti chybí, co? O černých vlasech a žlutém svetru? O rozkvetlé třešni. Ale nějak tě ta práce vysává. Ani na kytaru jsi dnes nehrál a zpíval sis jen v kanceláři a to ještě k nelibosti kolegů. Ale asi nechceš aby to znělo jako fňukání, protože ho sám nesnášíš. No jo, oba víme, že nefňukáš, ale vyprávěj to jim. Fotbal jsi hrál bez radosti a i Janča si všimla, že jsi nějaký zdrblý. Chlape, moc to řešíš, prostě počkej.

Vzpomeň jsi, co jsi dělal před rokem v tuto dobu a ono tě to přejde. Jenže pak si určitě vzpomeneš, že před dvěma lety v tuhle dobu jsi spokojeně spal v u hradu Bunratty, venku pršlo a přestalo až po poledni. Oběd jste si uvařili ve stanu. A pak Limerick, Adare, Tralee..To ti bylo dobře. Ale jo, taky jsem si všiml, ze se ti ta léta nějak střídají. Podle všeho by mělo být dobré i tohle, že? No, nevypadá to tak, ale taky ještě neskončilo. Moc jsem ti nepomohl... ale od toho tu nejsem. Bež spát

Něco mi říká, že bych mel jit do hajan. Tak dobrou.

Celý příspěvek...

Snězte si mě

Dopsat tenhle příspěvek bude chtít velké sebezapření, jinak se z těch malých bzučivých potvor asi zblázním. Včera tu byl hmyz asi jen na výzvědách a pěkně se rozkecalo, že k nám proletí.

Nestíhám ty bestie odhánět, koušou, lechtají, piští...ještě štěstí, že si neholím nohy. Dostávám totiž brzké varování o dosednutí a hned tam můžu mrštit rukou. Jenže jim to brzo došlo a tak jsem obdržel parádní kousanec nad koleno.

Dnes to bude taková směska.

Nejdřívě Von Kármánova ulice :). Je to krásná soustava vírů vznikající za hodně specifických podmínek. Tady někde okolo se bude válet fotka opravdu velkých atmosférických vírů. Při klikání na ni pozor, je opravdu velká.

Jak jsem se k ní dostal? Opět jsem koukal jsem po airliners.net na fotky letadel a s pomocí wikipedie jsem si osvěžoval vznik kondenzačních čar za křídly letadel. Tedy ne těch za motory, ale těch, které vznikájí občas na koncích křídel. Ony ty potvory vypadají nenápadně, ale víry vzniklé po průletu dopravního letadla můžou klidně praštit nějakým menším letadlem o zem. Jen pro jistotu: ta F-15 opravdu nic nevypouští, je to jen kondenzovaná voda a led. Fotka s červeným dýmem pochází z testů NASA týkajících se právě vírů.

Teď už jen pěknou fotku motoru a spát.

Celý příspěvek...

Potichu

Už už jsem chtěl psát kterak jsem to dnes měl pitomý den. Ale šlohl jsem Peavymu sluchátka, pustil si Priessnitz a jak to tak poslouchám, nemám se nejhůř ;) Sedím v parku, asi Smetanovy sady, poslouchám řeku, asi Bělá nebo Staříč...

Jenže teď, když mám sluchadla na uších, nechce se mi psát. V černém pokoji trochu profukuje, protože jsou otevřené dveře na chodbu. Do displeje notebooku, který mi svítí na klíně, naráží hmyz a různě posedává. Pod hladinou není nebe, jenom zebe. Přesto, že Pepa nainstaloval do okna síť, furt tu něco lítá. Při montáži zanechal mistr tesař několiko děr, ale spím teď mnohem klidněji, protože například káně či asijský sršeň se nám sem dostane těžko.

Viděli jste teď ve finále užasnou Zidanovu kličku hlavou? Ono to bylo trošku jinak.

Teď ještě zahrát na kytaru a spát. Brou.

Smutné moje hory, smutné moje lesy,
a v těch smutných horách těžké kameně,
neuvidíš slunko, ztratilo sa gdesi,
z kopců vyvěrajů mrtvé prameně.

Photo by Kenn Wingle

Celý příspěvek...

Hádanka

Dostal jsem hádanku. Zadavatelka ji prý vyřešila při stoupání na kopec za nějakých 15 minut. Už ji řeším od středy a stále nic.

Obtěžuji s ní kamarády, ale nikdo neví. Vždy najdeme nějaký zádrhel v řešení.

Doslovný opis zadání:

Prijde reditel k veznum na nadvori a rekne jim:
Budu si vas po jednom volat do pracovny,je na mne koho a muzu kolikrat chci a nekoho nemusim,kdyz budu chtit. V pracovne mam lampu,kterou muzete nechat tak jak je,nebo ji zhasnout nebo ji rozsvitit,pak pujdete zpatky do cely. Az budete mit jistotu,ze jste u mne byli opravdu vsichni,kdokoli zvas mi to muze v pracovne rict.

Pokud se spletete,popravim vas. Pokud uhodnete,tak vas propustim.
Vezni vedi,kolik jich je a muzou se predem na nadvori domluvit,co delat. Pak uz se nikdy nesetkaji,nebudou slyset jeden druheho. Zachran je.Rekni,jak se musi domluvit.

Pro upřesnění : interval mezi návštěvami je libovolný.

V pátek prozradím, jak se to hádankou mělo dál. Teď už jen dodám, že jsem se na sebe naštval a zítra budu v práci v deset ;)

(Photo from Felipe, at Flickr.)

Celý příspěvek...

Můra

Kdysi jsem tu psal o pěkné soše. Dnes jsem ji potkal na Václaváku, kousek pod Koněm. Pokud půjdete okolo, jukněte na ni, stojí za to.

...

Celý příspěvek...

Za uši

Po napsání předchozího příspěvku se mi dostalo několikera reakcí postraními kanály. A protože jsem uznal, že mají pravdu, hned to napravím. Tedy příběh první.

Barbucha (tohle snad nikdo nepozná, ne? :) mi vynadala "...jaxe porad zabyvas zenskejma, ktery s tebou nejsou, zapominas na ty, ktery s tebou jsou...cely ty roky...".

V sobotu, ještě ve Stromovce mi přišla stručná zpráva, zajdu-li na pivo. Kývl jsem, ale dodal, že v devět hraje Německo s Portugalskem a tudíž až v devět někde u plátna. Barbucha kysele odtušila, že je to její TV nejoblíbenější pořad a že se na fotbal podívá moooc ráda. A že když už se mnou má jít koukat na fotbal, potkáme se alespoň hodinu před přenosem, ať si stihneme popovídat. Byla do té doby totiž fotbal nezasažená. Slušně řečeno.

Chvilku po osmé hodině jsem už seděli v Ráji a rychle probrali události dnů minulých.

V devět jsme se přesunuli dovnitř a po nesmělé otázce, jestli si s ní budu povídat aspoň o přestávce, začali jsme čučet na plátno. Barbucha se průběžně vyptávala na pravidla (ano, ofsajd pochopila hned), pričemž na některé pěkné situace jsem se snažil upozorňovat sám. Zpočátku to moc neprožívala, ale postupně si k týmu Portugalska vytvořila vztah a chvílemi i tiše povzbuzovala. Kluci opálení totiž měli fešné červené kopačky a záložník Deco ji zaujal nejen svým fotbalovým uměním.

Bohužel si nevybrala moc dobře, protože Němci se rozhodli před domácím publikem předvést. Sebastian Schweinsteiger byl ten den oslintán od fotbalové můzy po celém těle, protože zařídil všechny tři branky Německa. Portugalci pak sice ke konci snížili na 3:1 krásným gólem, který Barbuše radostně oslavila, ale den patřil Němcům.

Tímto děkuji Barbuše, za pěkný večer.

Perlička na závěr: Deco se narodil v Brazílii, ale v devatenácti odešel hrát do Portugalska. Postupně se uchytil a hrál za FC Porto. Protože pozvánka z Brazilské reprezentace nepřišla, po šesti letech v Portugalsku požádal o tamní občanství a posléze se dostal i do ortugalské reprezentace. A hned jeho první zápas byl proti rodné Brazílii. Hrál sice jen 8 minut, ale z přímého kopu dal gól a právě díky tomuto gólu Portugalsko porazilo Brazílii. Což se podařilo po dlouhých 37 letech. Teď hraje za FC Barcelona, se kterou tento rok vyhrál Ligu mistrů.

18 krásných gólu z MS. Skóruje i Deco ;)

Celý příspěvek...

S bolavou hlavou

S prázdným žaludkem by se nemělo nakupovat a s bolavou hlavou by se asi nemělo psát na Internet. Ale což, první jsem přežil, snad přežiju i to druhé. Horko, sport, hospoda, neklidné myšlenky.

Doufej v nejlepší, buď připraven na nejhorší. Podle toho jsem se choval a zprávy přicházející z ciziny jsem bral z nadhledem a připravoval se na vše možné. Tedy aspoň jsem si to myslel.

Leč realita bývá vždy o fous horší než představy a tak je mi teď neveselo. Během těch několika týdnů jsem měl dost času na přemýšlení a uvědomil si mnohé. Když jsem si ovšem během dne postupně vyslechl věty, na které by měli mít ženy zbrojní pas, nebylo mi do skoku. Tedy ne že bych si normálně při chůzi poskakoval. Ale i to se může stát.

Rozumím ji a chápu, proč má pocit, že musí udělat tlustou čáru za minulostí. Bohužel jsem o tu minulost zavadil a cítím, že jsem škrtán i s ní.

Mám tendenci tlačit na pilu, neustále objasňovat, nenechat odpočinout. A tak snad poprvé v životě nechám věci plynout. Dám ji čas. Doufám samozřejmě, že se rozhodne správně ;) Ale když ne, on se asi svět nezboří. Jen mi přibyde další bíla řasa navíc. Možná dvě.

Možná jsem tak nevypadal, ale chápu tvé pohnutky. To něco mezi námi se mi líbilo. Bylo to příliš rychlé, pravda. A pokud máme začít od začátku, klidně začněme. Ja nikam nespěchám. Držím ti palce. Sobě též.

Celý příspěvek...

Oko, ucho, ústa

Oko si při prvním pohledu všimlo, že něco není v pořádku. Ucho za chvíli slyšelo, co není v pořádku. Ústa se hájila, namítala.

Případ odročen, čas nového přelíčení ještě nebyl stanoven.

Nebojím se.

Předstoupím s rovnými zády, klidnou duší a děj se vůle Boží. Protože tohle už je mimo mou moc. Ale dobře to dopadne.

A nakonec specialně pro Vendu citát:

Ženy a kočky dělají, co chtějí; muži a psi by se měli uklidnit a zvyknout si na to.

Robert Heinlein

Celý příspěvek...

Hleď

Očekávejte můj příchod za rozbřesku pátého dne. Za úsvitu hleďte na východ.

Jsem moc zvědav, co mi přinese polednice. Nevím, jestli se těším a nebo mám spíše strach. Uvidíme ;)

Pro spestření pár fotek z výletu do zoo.

Celý příspěvek...

Přívoz a keltové

Sobotní výlet kolem Vltavy se moc povedl. Ondra nás dovedl k přívozu, který kvůli velké vodě nejezdil. Když jsme se vraceli zpět, najít most na druhý břeh, procházeli jsme okolo Bubenečské čístírny odpadních vod, která právě slavila 100 let od otevření.

Zaplatili jsme lístek, dostali památeční minci, prošli si místa, kam se údajně normálně nepouští. Ondra sice vzal foťák, ale fotit nechtěl, takže jsem cvakal já. Po čističce jsme zamířili na Císařský ostrov, zcela náhodou jsme vešli do právě probíhajícího turnaje v petanque. Posvačili klobásu, pivo, poseděli a tentokráte po druhém břehu Vltavy jsme došli pod Keltskou vyhlídku (tedy, doufám, že se tak jmenuje), pokochali se výhledem, pomluvili palisádu a přes Botanickou zahradu opět dolů k ZOO.

Na pokoj jsem se dostal v devět, utahaný i na koukání na fotbal. Ale vydržel jsem to .)

Foto zde.

Celý příspěvek...

Kamarád náhoda

Už na začátku mistrovství jsem si říkal, že si jen tak ze srandy vsadím na nějaký zápas. Jenže jsem se k tomu stále nemohl dostat, ale protože v pátek bylo Ve Smečkách móóc práce a žádná zábava, koukl jsem se na stránky Fortuny. Když jsem o tom v zmínil K., nápad ji nadchl a že si taky přisadí.

V pátek se hrálo čtvrtfinále Něměcko-Argentina a Itálie-Ukrajina. K. věřila Argentině, já Něměcku. O druhém zápasu bylo jasno, o prvním jsme se chvíli přeli. Nakonec z toho byly tikety dva : Postup Něměcka + výhra Itálie v základní hrací době a speciálně pro K. postup Argentiny a Itálie. Na první výhra 740 Kč při vkladu 200 Kč, na druhém výhra 240 při vkladu 100 Kč.

Fotbal jsme sledovali v hospodě na Blbým místě, kde ovšem sedělo mnoho Argentinců a tak jsem z hrůzou sledoval jejich radost z vedoucího gólu. Trpěl jsem, trpěl, ale Němci přeci jen srovnali. Tiše jsme se K. zaradovali a dělali jakože nic. Pak přišli na řadu penalty. Srdce bušilo, před očima jsem viděl tiket, modlil se Lehmanovi a K. sesílala kletby na Ukrajince. Podařilo se, Němci proměnili vše a Lehman dvě penalty chytil.

Přesunuli jsme se po malé svačině do hospody U Holanů a sledovali druhý zápas. Taky pěkné nervy, ale Buffon chytal skvěle. Nakonec 3:0 pro Itálii.

Tož na to, že to byla má první sázka na sport, se docela zadařilo, což? :)

Celý příspěvek...

Aby reč nestála

Nějak jsem se dnes unavil, takže o mé první sázce na sport a výletu kol Prahy až ráno. Tak tedy jen něco krátkého od Johnyho Wolkera.

Včera byly u mne na návštěvě
všechny hvězdy,
- měsíc sedl si do velké lenošky, -
ale když jsem se jich mezi řečí ptal,
zda kdo mou milou někde uhlídal,
tak všichni vstali
a šli ji hledat.

Odešli asi do velmi vzdáleného kraje,
protože dnes jich ani vidět není.
Prší mi do světnice a veliká tma je,
v šeru od všech věcí beru rozloučení:
housle, knihovno, stolku,
pán Bůh je dlužen mi radostnou, červenou holku,
daleko kdesi ji schovává.

Hvězdy a měsíc jsou tuze už staří,
myslím, že se jim nepodaří
dojít až tam...

Musím jít sám.

Celý příspěvek...